Oranžový konec léta

Pomalu končí léto a při procházkách přírodou je to znát. Čápi v Rožnově a okolí opustili svá hnízda a míří do teplých oblastí na jih. Vlaštovky také brzy odletí a během září se shlukují do hejn a dají nám sbohem, než se zase na jaře vrátí do našich domovů. Dny se krátí a chladnější počasí je čím dál více znát.

Náš syn Petřík se v těchto dnech vydal s dědou a babičkou na horskou túru. Protože je zvědavý a objevuje svět okolo sebe jako všechny malé děti, nechtěl přestat sledovat úzkou lesní cestu. Prohledával kdejaký kout, otáčel kameny a brouzdal se vysokou trávou. Tu najednou spatřil oranžovou skvrnu na suché kůře stromu. "Co je to dědo?" zeptal se s překvapeným výrazem. Děda se šel ihned podívat. V malém stvoření rozpoznal housenku motýla, která mu však přišla neznámá a nevěděl, kterému krásnému motýlu patří. Otevřel atlas poznání a nalezl v něm odpověď. Jednalo se o Šípověnku maďalovou (Acronicta aceris). Tato velice nápadná oražovo-hnědá housenka je chlupatá a shluky jejich chlupů připomínají hroty šípů. Její velikost je od 4 do 5 cm a na tělíčku má výrazné černobílé skvrny. Setkáme se s ní právě nejčastěji na podzim, kdy opouští pohodlí stromů a hledá na zemi místo k zakuklení, aby přezimovala. Díky tomuto zbarvení si ji nespleteme s žádnou jinou housenkou. Vylíhne se z ní šedavá noční můra. Tu můžeme v přírodě vidět létat do konce srpna. Nepatří mezi vzácné druhy motýlů, ale je nepochybně krásná, působivá a obohatí naše poznání.

Petřík po cestě našel ještě spoustu dalších drobných zajímavých tvorů, ale právě tato housenka se mu vryla do paměti a když nám doma o ní vyprávěl, v jeho očích se leskl úžas. Pokud budeme společně s dětmi objevovat přírodu, vypěstujeme v nich ke všem živým tvorům vztah. To se později nepochybně projeví v úctě k přírodě jako takové.

"Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý, pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. " Seneca, římský filozof

Michal Šulgan

ČSOP Radhošť